Jednotka se píše malými latinskými písmeny s lomítkem a horním indexem: kg/m², v textu se však často vynechává a říká se jen „BMI 23“. Plocha těla se zapisuje jako m², v klinice s jedním desetinným místem a u dávkování léků se dvěma; mezinárodní zkratky jsou BMI a BSA.
Index tělesné hmotnosti není tlak ani plocha, i když má stejnou jednotku jako plošná hustota: je to hmotnost vztažená ke čtverci výšky, a vůbec ne kilogramy na čtvereční metr kůže. Skutečnou plochu kůže udává BSA, u dospělého kolem 1,7—2,0 m², a nikdo by jí hmotnost nedělil.
Vlevo na stadiometru klesá příčka, dosáhne temene a odkryje značku 1,75, zatímco kolem tyrkysové siluety běží korálová tečkovaná čára tukové vrstvy. Písmena kg tlačí na zlomkovou čáru jako závaží na plošinu váhy a ta pruží, pod ní dýchá tečkovaný čtverec m² a dole bliká dav Queteleta, po jehož zvonu stoupá červená značka ke středu a vrací se.
List jednotky
hmotnost na čtverec výšky · plocha kůže list 1/1 · rev. 2026-09Index tělesné hmotnosti BMI · kg/m² · BSA · m²
Odvozená jednotka SI · veličina: index tělesné hmotnosti, kg/m², a plocha povrchu těla, m²
Průměrný člověk, který neexistuje
Belgický astronom Adolphe Quetelet snil o tom, že pro společnost najde stejné zákony, jaké Kepler našel pro planety, a v roce 1832, když procházel tabulky výšky a hmotnosti branců a vězňů, si všiml, že hmotnost dospělých roste zhruba jako čtverec výšky. Poměr hmotnosti ke čtverci výšky nepotřeboval k posuzování konkrétního člověka, ale k popisu „průměrného člověka“, l’homme moyen — pomyslného Belgičana, kolem něhož se dav rozděluje podle zákona chyb.
Sto čtyřicet let zůstávalo toto číslo statistickou kuriozitou, až v roce 1972 fyziolog Ancel Keys porovnal několik hmotnostních indexů na tisících mužů, nejlepší z nich nazval indexem tělesné hmotnosti a předal ho epidemiologům. Odtud přešel do ordinací, pojistných tabulek a aplikací v telefonu, ačkoli sám Keys upozorňoval, že pro jednotlivce se index hodí špatně: neví, z čeho se hmotnost skládá.
Stejnou logikou — dvě jednoduchá měření místo nedostupného třetího — žije plocha povrchu těla, kterou v roce 1916 odvodili Eugene a Delafield Du Boisové z papírových střihů devíti lidí. List staví obě veličiny vedle sebe a ukazuje, kde jsou užitečné a kde začínají chybovat.
01 · Definice
hmotnost · výška · plocha · složeníIndex tělesné hmotnosti je hmotnost člověka v kilogramech dělená čtvercem jeho výšky v metrech. Člověk o hmotnosti 70 kg a výšce 1,75 m má index 22,9 kg/m² a podle tabulky WHO spadá do koridoru od 18,5 do 24,9, který se u dospělých nazývá normální hmotnost.
Čtverec vychází z pozorování, ne z geometrie: kdyby lidé rostli podobně, hmotnost by rostla jako třetí mocnina výšky, ale vysocí lidé jsou v průměru štíhlejší a Quetelet našel exponent, při kterém index nejméně závisí na výšce. Později se ukázalo, že přesněji sedí mocnina kolem 2,5, a proto index u vysokých mírně nadhodnocuje a u nízkých podhodnocuje.
Hlavní omezení indexu spočívá v tom, že nerozliší tuk od svalů, kostí a vody. Pro dav na tom nezáleží, protože se chyby vzájemně vyruší, ale pro jednoho člověka to může rozhodnout o všem: ragbista a pohybově nenáročný člověk stejné výšky a hmotnosti mají stejný index, přitom se množství tuku u nich liší dvojnásobně. Plocha povrchu těla je zařízena jinak: nelze ji změřit metrem, vypočítá se z výšky a hmotnosti vzorcem odvozeným z několika málo změřených lidí.
Jedno číslo pro dvě různá těla
Vlevo stojí člověk na váze u stadiometru: tyrkysové jádro tvoří svaly, kosti a voda, korálový obal kolem je tuk a jeho tloušťku mění posuvník složení. Příčka stadiometru klesá k temeni a displej váhy dopočítává hmotnost. Vpravo je tři sta modrých teček — dospělých dnešního světa podle modelu listu; padají na stupnici indexu a skládají se do zvonu, jantarová čára je dav z doby kolem roku 1830, jak ho viděl Quetelet, barevné pruhy jsou kategorie WHO, korálová jehla je váš index a tyrkysový trojúhelník je tentýž člověk podle Trefethenova vzorce.
Proč index funguje pro stát a mýlí se u souseda
Když epidemiolog porovnává dvě země, má v každém vzorku tisíce ragbistů, baletek a lidí sedících u stolu a jejich odchylky se v průměru vzájemně vyruší, takže posun celého davu doprava téměř jistě znamená přírůstek tuku. Jednotlivec takové pojistky nemá, a proto komise časopisu Lancet v roce 2025 navrhla diagnostikovat obezitu jen tehdy, když je vysoký index potvrzen obvodem pasu, měřením tuku nebo příznaky nemoci, a samotný index ponechat pro screening a statistiku, pro které byl vymyšlen.
02 · Převod
WHO · staré indexy · plocha tělaJeden poměr, mnoho starých vzorců
Zadejte index v kg/m², v librách na čtvereční palec nebo v podílech z 25 a list ukáže kategorii WHO a asijské prahy, převede index na hmotnost při různé výšce, porovná ho se starými vzorci „ideální hmotnosti“ a spočítá plochu těla člověka vysokého 1,75 m podle pěti vzorců.
Pravidlo pro paměť: při výšce 1,75 m odpovídá jedna jednotka indexu zhruba třem kilogramům a při výšce 1,60 m zhruba dvěma a půl.
U dětí a dorostu index sám o sobě nic neznamená, protože tělo mění proporce každým rokem: porovnávají se s vrstevníky podle percentilových tabulek WHO a 20 kg/m² může být u osmiletého nadváha a u patnáctiletého norma. U starších lidí se index zkresluje tím, že člověk ztrácí na výšce několik centimetrů a svaly se při stejné hmotnosti nahrazují tukem.
| {k} | {v} | {note} |
{text}
04 · Měřicí přístroje
stadiometr · váha · kaliper · DEXADva jednoduché přístroje a dva poctivé
Výška, která se mění během dne
Stadiometr se zdá nejjednodušším přístrojem listu, ale výška člověka je ráno o centimetr až dva větší než večer, protože se během dne meziobratlové ploténky pod tíhou těla smršťují. Proto se ve studiích výška měří ve stejnou denní dobu, bez obuvi, s patami, hýžděmi a zátylkem u sloupku a s pohledem ve frankfurtské horizontále, a chyba jednoho centimetru posune index o čtvrt jednotky.
Váhy, které srovnávají, ne cítí
Pákové váhy v ordinaci neměří sílu, ale vyvažují člověka závažím tím, že posouvají jezdec po břevnu, dokud jeho konec nestojí uprostřed okénka. Takovému přístroji je jedno, kde stojí a jaká je tam tíže, a proto se po staletí ověřovaly závažími, zatímco elektronické váhy, které měří prohnutí snímače, je nutné znovu ověřit při každém stěhování.
Centimetr tuku v prstech
Kaliper sevře kožní záhyb nad tricepsem, pod lopatkou, na břiše a na stehně a pružina drží na čelistech stále stejný tlak, takže tloušťka záhybu závisí téměř jen na podkožním tuku. Ze součtu záhybů podle vzorců Durnina nebo Jacksona a Pollocka se získá podíl tuku v těle, a ačkoli i to je odhad, vidí to, co index nevidí vůbec: kde hmotnost leží.
Mapa tuku, svalů a kosti
Denzitometr DEXA prosvítí ležícího člověka rentgenem dvou energií, které tuk, svaly a kost pohlcují různě, a ze skenovacího ramene poskládá mapu tří tkání celého těla. Dávka je menší než u běžného snímku hrudníku a výsledek slouží jako reference, s níž se porovnává index, kaliper i bioimpedanční váhy: právě při takovém ověřování se zjistilo, že při indexu pod 25 bývá tuku stejně jako při obezitě.
05 · Pravidla zápisu
jednotka · čárka · indexČtverec stojí nad metrem, ne nad číslem
Index se píše s jednou číslicí za desetinnou čárkou a jednotkou kg/m², plocha těla se dvěma číslicemi a m², protože se podle ní počítají dávky léků.
První řádek vpravo plete index s podílem tuku, který se měří v procentech, druhý ztrácí horní index a mění m² na „m2“, a třetí dělí centimetry a dostane číslo desettisíckrát menší. Holé 1,85 bez jednotky a vzorce neumožňuje dávku ověřit, pět desetinných míst připisuje indexu přesnost, kterou stadiometr nemá, a poslední řádek nazývá hmotností to, co hmotností není.
06 · Sousední jednotky
kilogram · čtvereční metr · kg/m³Index je složen z kilogramu a metru a vedle něj žijí čtvereční metr plochy těla a Rohrerův index v kg/m³, který dělí hmotnost třetí mocninou výšky, a proto se lépe hodí pro děti.
Čitatel indexu a jediné, co se v něm doopravdy váží.
U indexu je to čtverec výšky, u plochy těla skutečná kůže.
Hmotnost na třetí mocninu výšky; u dospělého kolem 13, u novorozence kolem 27.
07 · Historický oddíl
archiv · od průměrného člověka po LancetJak se statistika přestěhovala do ordinace
{title}
{text}
Jak dvacet devět milionů lidí přes noc ztloustlo
Zvon je rozložení dospělých Američanů podle indexu, korálová výplň označuje ty, kterým se říká lidé s nadváhou. Přerušovaná hranice se posouvá od dřívějších 27,8 pro muže ke společnému prahu 25, který NIH zavedl v roce 1998, a výplň roste, ačkoli nikdo nepřibral ani gram.
Hranice kategorie je rozhodnutí výboru, ne vlastnost těla, a proto se počet lidí s nadváhou mění spolu se zápisem z jednání.
Devět lidí v papírových střizích
V roce 1916 zkoumal newyorský lékař Eugene Du Bois látkovou výměnu a chtěl porovnávat tepelné ztráty lidí různé velikosti, k čemuž potřeboval plochu kůže. Spolu s Delafieldem Du Boisem oblepoval testované osoby tenkým papírem a parafínem, vzniklý obal rozstříhal na ploché kusy, přenesl je na list a změřil, a poté odvodil vzorec z výšky a hmotnosti, který tato měření popisoval. Ve vzorku bylo devět lidí a mezi nimi nebyl ani jeden skutečně obézní.
Vzorec přežil svou fyziologii i svůj vzorek. V roce 1928 se průměrná plocha dospělých, 1,73 m², stala smluvním tělem, na které se přepočítává glomerulární filtrace ledvin, a v roce 1958 pediatr Donald Pinkel navrhl dávkovat protinádorové léky na čtvereční metr, protože tak se dávky dítěte a dospělého shodovaly lépe než na kilogram. Od té doby znamená chyba vzorce o deset procent u člověka o hmotnosti 150 kg chybu dávky o týchž deset procent.
Obě veličiny listu jsou tak zařízeny stejně: počítají se ze dvou dobře měřitelných čísel, výšky a hmotnosti, a porovnávají se s tím, co se měří těžko — podílem tuku a plochou kůže. Přesnost stadiometru a váhy určuje jen aritmetiku; do jaké míry index či plocha vypovídají pravdivě o konkrétním těle, rozhoduje vzorek, podle něhož se vzorec odvozoval, a ten byl u Queteleta vojenský a u Du Boise devět lidí v papíru.
Sedm základních jednotek SI
Katalog veličin
Medicína
Kapka kyseliny změní barvu šťávy, sůl obarví plamen, voda zamrzne po klepnutí. Pod nimi všechny listy Simetria podle oborů a abecedně.
Otevřít rejstřík →